S manželem jsme se vzali před rokem a půl. Svatba byla krásná, líbánky ještě úžasnější, ale návrat do reality už tak nádherný nebyl. Do svatby jsme bydleli s prarodiči a měli k dispozici jednu místnost. Co si budeme povídat, jedna místnost prostě nestačí a navíc se začaly objevovat i mírné a někdy i ostřejší mezigenerační výměny názorů. Rozhodnutí tedy bylo jasné – chceme jít do vlastního. Rozhodli jsme se, že si zařídíme vlastní bydlení, což vlastně znamená, zařídit si hypotéku. Povedlo se nám to poměrně snadno! Prozradím vám, jak jsme postupovali – možná vám to pomůže.
Vybírání a zjišťování možností
Snad jako většina lidí jsme na začátku začali hledat místo, kde by se nám žilo nejlépe. Protože jsme oba zvyklí na vesnici, hledali jsme rodinný domek. Spíše menší a útulný a ne nový. Manžel je navíc dost šikovný, takže jsme věděli, že zvládneme opravy skoro svépomocí. Asi po měsíci jsme konečně narazili na domek našich představ. Chyba možná byla, že až v tuto chvíli jsme začali řešit naše finanční možnosti. Zjistili jsme totiž, že hypotéka by byla vysoká a měli jsme strach, že nebudeme mít na splácení. Pro reálnější představu jsme využili hypoteční kalkulačku a hned jsme měli jasno, na hypotéku budeme v pohodě mít.
Vsadili jsem na jistotu
