Dřevěný obklad fasády dodává moderním dřevostavbám nezaměnitelný přírodní charakter, teplo a schopnost přirozeně splynout s okolní krajinou i zástavbou. Mezi investory patří k absolutním favoritům sibiřský modřín, který láká svou vysokou hustotou, odolností a příznivým poměrem ceny a trvanlivosti. Přesto se na mnoha realizacích po několika letech objevují nevzhledné černé šmouhy kolem šroubů, kroucení prken nebo hniloba v místech napojení na sokl.
Dlouhověkost dřevěné fasády totiž nerozhoduje samotný druh dřeva, ale bezchybně zvládnutá konstrukční ochrana a proudění vzduchu za obkladem.
Provětrávaná mezera jako plíce celé fasády
Základním technologickým pravidlem každé dřevěné fasády je vytvoření funkční provětrávané vzduchové mezery mezi tepelnou izolací a zadní stranou dřevěného obkladu.
Tato dutina, která by měla mít hloubku minimálně čtyřicet milimetrů, funguje na principu komínového efektu.
Dole u paty domu se nasává chladný venkovní vzduch, který stoupá za fasádou vzhůru a pod střechou volně odchází ven. Tento neustálý průvan odvádí srážkovou vodu, která profoukne spárami mezi prkny při silném dešti, a zároveň vysušuje vlhkost pronikající z vnitřní konstrukce stavby. Nasávací i odvětrávací otvory musí být opatřeny jemnou ochrannou mřížkou proti hmyzu a hlodavcům, aby se ve stěně neusadily vosy nebo myši.
Sibiřský modřín a specifika jeho přirozeného stárnutí
Sibiřský modřín roste v extrémních mrazech, což způsobuje jeho velmi pomalý růst a husté letokruhy. Dřevo je plné pryskyřice a přírodních silic, díky nimž skvěle odolává dřevokazným houbám a povětrnosti i bez chemického ošetření.
Má však jednu vlastnost, se kterou je nutné předem počítat: obrovskou vnitřní sílu a tendenci k pnutí.
Při změnách vlhkosti modřín výrazně pracuje, praská a kroutí se. Prkna musí mít dostatečnou tloušťku, ideálně alespoň dvacet až čtyřiadvacet milimetrů, a nesmí být příliš široká, aby se vlivem slunce a deště neprohýbala do tvaru koryta.
Pokud se rozhodnete nechat modřín bez povrchového nátěru, dřevo postupně působením UV záření a vody zešedne a získá stříbřitou patinu. Na místech chráněných přesahem střechy si však zachová původní nažloutlou barvu, což na fasádě vytvoří barevné kontrasty. S tímto přirozeným procesem je třeba dopředu počítat jako s vlastností materiálu, nikoli jako s jeho vadou.
Nerezový spojovací materiál rozhoduje o čistém vzhledu
Nejčastější fatální chybou při montáži bývá použití běžných pozinkovaných vrutů nebo hřebíků.
Modřín obsahuje vysoké množství kyseliny tříslové. Ta při kontaktu s běžnou ocelí vyvolá okamžitou chemickou reakci, která se projeví černými stečenci kolem každého šroubu. Tyto tmavé mapy se zažerou hluboko do pletiva dřeva a nelze je už ničím vyčistit ani přebrousit.
Na dřevěné fasády patří výhradně vruty z jakostní nerezové oceli (třída A2, v agresivním prostředí například u bazénu dokonce A4).
Vruty by měly mít speciální vrtáček na špičce a malou kónickou hlavu, která čistě zapadne do dřeva bez jeho rozštípnutí. Při viditelném kotvení je navíc zásadní držet přísně rovné linie spojovacího materiálu podle laseru, aby fasáda působila precizně a čistě.
Ochrana spodního detailu před odrazem vody
Spodní hrana fasádního obkladu nesmí nikdy končit těsně u chodníku nebo zeminy.
Při každém dešti dopadají kapky na dlažbu a odrážejí se zpět na spodní část domu. Pokud je dřevo příliš nízko, stojí v trvalém vlhku, černá a rychle uhnívá.
Obklad by měl končit minimálně třicet centimetrů nad úrovní terénu. Okolí domu pod fasádou se doporučuje vysypat hrubým kačírkem nebo štěrkem, který energii dopadajících kapek pohltí a zabrání jejich nebezpečnému rozstřiku zpět na dřevěnou stěnu. Spodní hrana každého prkna by navíc měla být seříznuta pod úhlem patnácti stupňů, aby dešťová voda netvořila kapky na ploše, ale okamžitě z obkladu stékala dolů.









