V minulém díle jsme si rosení rozdělili podle toho, kde k němu dochází a stručně nastínili, proč že se k němu (nejen) plastové produkty vlastně uchylují. V tom dnešním se dozvíte, jak samotnému jevu předcházet a nebo jak ho řešit, pokud jste jeho prevenci z nějakého důvodu zanedbali. V první řadě je důležité naučit se správně větrat. V (nejen) českých domácnostech je tento fakt skutečně nemálo zanedbávaný a důsledky tohoto zanedbání se podepisují na zdraví nejen oknům, ale i Vám. Na kvalitu vzduchu zkrátka ještě stále, i v dnešní době, není pohlíženo jako na něco, čím je třeba se hlouběji zabývat. Základní chybou a také častým „trendem“ v domácnostech v oblasti větrání bývá třeba půl dne otevřená „ventilačka“. Říkáte si, že se takovým způsobem v místnosti, potažmo bytě či domu šetrně, nenásilně a nenápadně vyměňuje vydýchaný vzduch za čerstvý a Vámi pracně nastřádané teplo „nestíhá“ unikat v nežádoucím množství? Omyl. K výměně vzduchu totiž za určitých podmínek nemusí dojít vůbec a aby toho nebylo málo, ještě většina Vašeho drahocenného tepla uniká do ulic. Nemusí to tak být vždy, nicméně bývá to tak ve většině případů. A jistě si domyslíte, jak draho Vás potom takové každodenní, odpolední větrání ventilačkou, které činíte v domnění, že pro sebe i své hnízdečko děláte něco užitečného, vyjde. Samozřejmě však i nevhodné větrání pomocí ventilačky nebo mikroventilace zůstává lepší volbou než větrání žádné. Vždy je třeba snažit se provětrávat místnost alespoň minimálně, třeba zrovna zmíněnou mikroventilací, například během odjezdu na letní dovolenou. Jak tedy větrat správně? Mnohem strategičtější a po všech směrech celkově prospěšnější je větrání krátkodobé, zhruba pětiminutové, zato však pěkně naplno a hnedle několikrát za den, a to třikrát až pětkrát. (V tomto případě záleží na tom, kolik členů domácnosti a jak dlouho byt či dům obývá, potřeba větrání samozřejmě přímo úměrně stoupá, případně klesá, s jejich počtem a celkovou dobou pobytu za den.) Při takovém způsobu větrání se vymění vzduch, ale zároveň nestačí vychladnout stěny. Proto když okno následně zavřeme, vzduch se zpětně ohřeje nejen od topidla, ale i od stěn a není tak třeba místnost zpětně násilně dotápět.
I když je nutno podotknout, že i takové přitopení v místnosti, o dva tři stupně, často k boji proti rosení rovněž přispěje. Neboť, jak už víte z minulého dílu, nedostatečné vytápění místnosti je stejným problémem, jako nedostatečné větrání, jedná se pouze o opačný extrém, důsledky zůstávají. Je ale nutno kontrolovat, zda se toto teplo k oknu dostává, nebrání-li mu nějaká překážka, jak jsme rovněž zmiňovali v minulém díle. V takovém případě bychom topili zbytečně. Nevhodné umístění zdroje tepla je totiž opět jedním z těch nejčastějších příčin rosení. Jakmile není topidlo umístěno pod oknem, ale například u protilehlé zdi, nemá jak docházet k tzv. termosifinovému proudění, jinak řečeno ke koloběhu teplého vzduchu, který má blahodárný vliv na okenní tabuli a bojuje proti kondenzaci vodních par na jejím povrchu. Ohřátý vzduch, stoupající na protější straně místnosti, se během stoupání stihne ochladit a jakmile se dostane k povrchu tabule skla, už ho nemá jak ohřát a rosení je na světě. Podobné problémy mohou nastat i při nepostačujícím výkonu podlahového topení.
Dalším způsobem větrání je větrání s tzv. rekuperací vzduchu a to pomocí zabudovaných rekuperačních systémů. Tento typ větrání není novinkou, používá se například v průmyslových objektech už více než dvě desítky let, přesto ho jen skutečně málokterý běžný uživatel zná nebo dokonce využívá v praxi, tedy ve svém bytě nebo domě. S rozvojem moderních staveb, které jsou v oblasti tepelné izolace stále úspornější a úspornější, však začíná být už téměř nutností se k podobným způsobům cirkulace vzduchu uchylovat. V málokteré domácnosti je během dne někdo, kdo o čerstvost vzduchu pravidelně pečovat, a i kdyby ano, ruku na srdce, kdo si pětkrát denně vzpomene, že by měl „prohodit vzduch“? A k čemu vlastně větrání s rekupelací tepla slouží a jak funguje? Tento systém slouží k zajištění optimální výměny vzduchu v objektu a zároveň minimalizaci tepelných ztrát při větrání, které jsme zmiňovali v jednom z prvních odstavců. Tepelné ztráty větráním u běžných rodinných domů, kde je větrání zajištěno systémem mikroventilace nebo okenních štěrbin, tvoří až neskutečných čtyřicet procent celkové ztráty objektu. Po instalaci podobného systému odpadají veškeré starosti s přinejmenším nepříjemnými důsledky nedostatečného provětrávání místností, objekt je totiž větrán průběžně a to i v době, kdy není obýván, v tu dobu dokonce inteligentně, s nižší intenzitou výměny vzduchu. Podobné větrací systémy pro rodinné domy navíc nevyžadují detailní projekty ani složité výpočty.
Málokdo by to byl řekl, ale k rosení může přispívat i něco tak prostého a ve většině domácnostech naprosto běžného, jako jsou například květiny na okně. Jak už jsme zmiňovali v minulém díle, typickou překážkou bývají například příliš dlouhé záclony, závěsy a hluboké parapety překrývající topidlo nebo stažené žaluzie, bránící teplu, aby se dostalo až k okenní tabuli. Někdy tedy bohatě postačí prostudovat okolí okna, odstranit tyto potenciální překážky a možná se nestačíte divit, když se ráno probudíte a zjistíte, že už nemusíte nadále zoufat nad rosením, protože jste problém s ním už dávno vyřešili, a to jednoduchým, takřka primitivním a především bezplatným zákrokem.
Někdy tento problém netrápí jen uživatele plastových oken, přece jen ne každý už do tohoto typu vylepšení svého bytu či domu investoval. Máte-li okna stará dvacet či dokonce více let a chcete se problému s rosením zbavit jednou provždy, možná nastal čas na jejich výměnu. V takovém případě můžete, jako to udělala spousta dalších našich spokojených zákazníků, kontaktovat naši firmu.
Samozřejmě se ale mohou vyskytnout i případy, kdy majitel okna zkrátka měnit nechce. Možná má Váš dům historickou hodnotu, možná se Vám rámy na koupi nových oken zdají ještě v pořádku, možná byste museli okna nechat vyrábět za nemalý peníz na míru a nebo možná zkrátka nechcete. V takovém případě pomůže výměna pouze samotných okenních skel. Do původních rámů lze vsadit izolační dvojsklo opatřené tepelnou fólií, vloženou mezi jednotlivá skla. Ta rozděluje prostor na dvě komory a v důsledku toho nakonec dochází k omezení kondenzace vody a následnému rosení. Tímto způsobem samozřejmě snižujete i úniky tepla, ušetříte ho tak podle všeho až celých dvacet procent.
Další kámen úrazu, s ohledem na předchozí bod, bývá nevhodně zvolené zasklení. Kvalita zasklení je definována veličinou koeficient prostupu tepla Ug (W/m2K). Lze říci, že čím nižší je hodnota „K“, tím lepší je z hlediska prostupu tepla zasklení. Snížení tepelných ztrát se projevuje také vyšší povrchovou teplotou zasklení, což má za následek i nižší náchylnost ke kondenzaci vody na povrchu skla.
Máte okna umístěná na sever, severozápad či severovýchod? V tom případě jste právě objevili další faktor, který přispívá k rosení Vašich oken. Okna umístěná na jih, jihozápad a jihovýchod se totiž rosí mnohem méně, než okna umístěná na výše uvedené, méně problematické světové strany.
Od věci není ani pořídit si domů vlhkoměr nebo teploměr s vlhkoměrem, v obchodě je k sehnání za pár stovek korun a milerád Vám v procentech prozradí, jaká je zrovna vlhkost vzduchu. Podle ní tak můžete pravidelně usuzovat, co Vašemu rannímu výhledu do zahrady zamezilo tentokrát.
Způsobů řešení rosení, ať už potenciálního nebo vzniklého, je skutečně mnoho, nejen na internetových diskusích je tento jev tématem číslo jedna. Na závěr je nutno podotknout jen jednu věc. Rosení jako takové rozhodně nepodceňujte, možností, jak ho řešit je nespočet, tak ho řešte. Pokud jste si pročetli minulý díl našeho speciálu, věnující se problému rosení jako takovému, jistě víte, že s ním postupem času přicházejí mnohem nepříjemnější věci, než je nutnost kolem oken každé ráno poletovat s utěrkou, které lze odstraňovat už jen mnohem, mnohem hůře a pokud je zanedbáte či je dokonce budete úmyslně přehlížet, můžete pochopitelně ohrožovat zdraví své i Vašich blízkých.
Více na www.bohemiaplast.cz
