Návrat domů jsem si představoval úplně jinak, ale tak už to zkrátka v životě bývá. Mnoho životních plánů změní plány jiné – ty neplánované. Zahraniční firma, v které jsem již několik let pracoval prošla fúzí s další větší společností a změny začaly stíhat změnu. Nakonec vyšlo najevo, že jedna z nevratných změn zasáhla i mne, a to skutečně podstatným a nečekaným způsobem. Vedení firmy mi nabídlo nové pracovní místo, což jsem v daném zlomku vteřiny s mimořádnou námahou rozdýchával…
Dozvěděl jsem se, že se vracím do Čech – dokonce přímo do Prahy a začnu budovat dceřinou firmu mé britské mateřské společnosti. Tato práce pro mne byla obrovskou výzvou a břemenem zároveň. V prvních okamžicích po takové nečekané zprávě se vám z hlavy „vygumuje“ téměř vše – minulý, přítomný i budoucí čas, dané místo i většina vzpomínek. Dostal jsem den na rozmyšlenou, ale po prvním úspěšně vstřebaném šoku mi stačilo mnohem méně – bylo rozhodnuto, stěhuji se a začínám novou převratnou kapitolu doma v Praze.
Podmínky smlouvy a zabezpečení na novém místě byly pro mne opravdu férové, nebojím se říci přímo velkorysé. Nejsem nevděčný, ale napadlo mne trochu složitější, ale z pohledu na moji budoucnost výhodnější řešení. Nabízený, právě dokončený byt v rezidenční čtvrti jsem proto s díky odmítl a rozhodl se pro rekonstrukci staršího bytu, který potom zůstane v mém osobním vlastnictví. Nebylo to žádné vnuknutí osvícené všemohoucí bytosti, ale moje touha, která byla nadevše silnější.
Ještě v Londýně mne e-mailem kontaktoval můj – doufám, že nepřeháním – nejlepší přítel s přímou otázkou, zda nemám zájem o nekonvenční a skutečně stylové bydlení v Praze. Zpočátku mne k odpovědi vážně nic nenutilo, ale již výše zmiňované okolnosti mne brzy dovedly k rozhodnutí, které se o několik týdnů později mělo změnit ve stylové loft bydlení v mém rodném městě.
Ten zážitky naplněný pražský víkend mne jednoznačně přesvědčil jít do toho – rovnýma nohama a po hlavě. Přítelem popisovaná industriální budova stála v širším centru města a majitel, který tyto prostory prodával je kdysi využíval jako dobře vybavenou řemeslnickou dílnu. Toto místo v sobě mělo tisíce možností a příslibů. Stěny z holých cihel, velká, příčkami dělená okna, množství technických památek původního dílenského vybavení, viditelné rozvody plynu, elektřiny a vody. Zkrátka a dobře – všude samá ocel, hrubý beton a zaprášené, lety opotřebované dřevo.
Přítomná atmosféra si mne získala okamžitě, beze zbytku a natrvalo. Bezplatný a jedinečný super bonus představovala – kromě jiného – dostupnost celého areálu, skvělé parkování, množství obchodů a služeb v okolí a rovněž blízkost Vltavy. Dokonce jsem před přítelem utrousil málo diplomatickou a až laicky neobchodní poznámku, že takové místo v Londýně se dá najít pouze tehdy, pokud si ho nejdříve člověk sám postaví. Naštěstí ji majitel objektu neslyšel – proto byla smluvní cena přiměřená mým možnostem a ochotě výhodně investovat.
Musím se znovu otevřeně přiznat, i když jsem si vědom, že to není poprvé – nebýt mého nezištného a skvělého přítele, sotva by se mi to kdy všechno podařilo. Pomohl mi s úřady, papírováním, oběhal kde co a kde koho – neboť mne ještě za „kanálem“ čekala hromada povinností a na „rodnou hroudu“ jsem měl trvale vstoupit až později. Jednou z mála věcí, kterou jsem však nemohl nechat pouze na kamarádovi, byla povinnost najít špičkového profesionála nebo zkušenou firmu, kteří moje novovlastenecké prostory změní na originální loft bydlení.
V Londýně, kde jsem žil a pracoval jsou takové loft stylové interiéry velmi vyhledávané, mimořádně oblíbené a pochopitelně – přiměřeně drahé. Myslím si, že pro tento specifický typ bydlení je právě určující jedinečná osobnost designéra a výtvarníka. Právě míra jeho talentu může toto – na první pohled – nevlídné, opotřebované a zaprášené místo pozvednout, a vtisknout mu rozměry nezaměnitelnosti, jedinečnosti a zejména trvalé radosti z bydlení.
Stylové loft byty, kanceláře nebo podobná jiná místa mají svoji lehce identifikovatelnou DNA a řídí se vžitými pravidly, která jsou dokonce pro úspěšný výsledek klíčová a nepřekročitelná. Poměrně snadno se však nadšený majitel industriálního prostoru může nechat strhnout a pustí se do přeměny, a to na základě svého vkusu, vědomí a svědomí. Ve finálním výsledku potom bývá takové místo myšlenkově ochuzené, nudné a kreativně průměrné – často naplněné úmornou snahou až příliš okatě zdůrazňovat některé elementární prvky loft bydlení. Přitom industriální styl disponuje poměrně přesně definovanými pravidly.
Loft styl spatřil světlo světa v polovině 20. století v Americe. V podstatě se jedná o šikovně proměněný kus staré továrny nebo průmyslového skladu na pohodlné místo pro život. Základními znaky jsou velké místnosti bez dělících stěn, otevřený prostor, hrubý vzhled zdí a podlah, mohutná kovová okna – často napříč dělená, množství kovu, dřeva, skla, betonu a cihel, přítomnost moderních a ultra moderních prvků, minimum dekorací a množství detailů, které jsou spojovány s viditelnými prvky rozvodných sítí, vody, odpadu, elekřiny nebo plynu.
Prostor se na „lidštější rozměry“ často mění opticky, tedy barvami či změnou úrovně podlahy, stěn nebo stropů. Pochopitelně, že se industriální styl může náležitými úpravami výborně uplatnit také ve starším prostornějším rodinném domě či v moderních novostavbách, ale i zde by však příslušná obytná plocha měla přesahovat rozlohu alespoň 100 metrů čtverečných.
Před chvílí jsem se zmínil, že kvalitní výsledek interiérového designu v loft stylu si vyžaduje skutečného odborníka, který má s tímto tématem velké zkušenosti a dokáže doslova umělecky sladit rozmanité požadavky klienta s příslušným místem.
První zásadou je aplikace jedné nosné barvy, která ovšem flexibilně operuje s dalšími perfektně sladěnými odstíny. Nejčastěji se jedná o šedou, černou, bílou, cihlovou nebo “špinavě” modrou barvu. Právě ony precizně charakterizují bývalé průmyslové a tovární prostředí.
Osvětlení musí – to je zlaté pravidlo – spoléhat hlavně na příliv denního světla skrz velká, často dělená okna. Pochopitelně, že s příchodem šera a noci by měla okna získat náležitou pomoc v podobě specifických osvětlovacích těles. V každé prostorové zóně by měly být velké lustry, silné světlomety, popřípadě reflektory, které známe z filmů či divadel. Na vybraných místech se mohou objevit stojací lampy, které budou v souladu s charakterem konkrétního místa a jeho funkcí. Rovněž je vhodné podsvícení různých úložných ploch a systémů. Osvětlovací tělesa, lustry a lampy by měly být zhotoveny z kovu, a to v černém nebo stříbrném provedení s hrubým krycím sklem, popřípadě s ochrannou mřížkou.
Nyní několik slov k celkovému vzhledu prostředí. Znalci většinou doporučují kombinovat původní materiály s novými nebo s materiály, které dobře imitují staré povrchy. Žádaný je kov se stopami rzi, starožitný nábytek, či drsný a ničím upravovaný beton. Moderní části nábytku v loft bytech zastupuje pohodlná, velká a měkce čalouněná pohovka, která mívá většinou čestné místo uprostřed obývaného prostoru. Pokud se jedná o množství nábytku, mělo by platit odborníky respektované pravidlo – méně je vždy více.
Dobrá a ověřená rada – loft styl by se měl vždy reprezentovat různými texturami povrchů, od hladkých a drsných povrchů betonu, přes lesklé plochy kovu, matný papír, broušené dřevo nebo chladivé hedvábí. Když vás například odrazuje beton a jeho drsná „pokožka,“ můžete takovou plochu s klidným svědomím přetřít speciálním průsvitným lakem. V těchto případech nic nepokazí ani podlahové krytiny, jakými jsou např. vinyl či přírodní dřevo.
Nesporně pestrá otázka ohledně ještě pestřejších dekorací má v tomto případě jednoduchou a prostou odpověď – zdobení a dekorační předměty používáme vždy v omezené míře. Pověsit na okna závěsy sice můžete, ale tímto krokem si nabouráte stylovou čistotu místa. Rozhodně lepší budou žaluzie a vůbec nejlepším řešením je – nechat raději okna na pokoji. Bez snahy o nátlak – zásady průmyslového stylu jsou již dávno promyšleny a vyladěny, takže se moc nedoporučuje vymýšlet různé, byť srdcem preferované “zútulňovací procedury…”
Pokud ovšem toužíte stěnám vašeho loft prostoru vtisknout něco ze své osobnosti – doporučují se spíše velkoformátové plakáty, plechové reklamní tabule, případně umělecky ztvárněné graffiti. Jisté je, že v konečném důsledku je výzdoba všech stěn intimní výzvou pro majitele, je ale nutné dát si náležitý pozor – tato výzdoba svědčí o kulturní vyspělosti a vkusu.
Mé úvahy o novém bytě rovněž obsahovaly množství vlastních představ a také některé inspirace z londýnských vzorů mých kolegů. Vzpomínám si například, že jedna kuchyně měla krásně sladěné prvky moderního a laciného – příklad? Na kuchyňské desce stál prémiový designový kávovar, který dělal skvělou kávu, ale pil jsem ji pouze u zdánlivého stolu. No, a na polici kousek od této coffee high-tech mašinky ležela souprava laciných, trochu opotřebovaných plechových talířů. Jinde jsem zase obdivoval parádní židle z nerezové oceli a vedle nich – bez sebemenších rozpaků a vyzývavě stálo starožitné kožené křeslo.
Bylo mi skutečně jasné, že ten velký prázdný prostor, který se pokusím proměnit na vlastní a pohodové bydlení musí obsahovat tři základní priority : vzdušnost spojenou se světlem, minimum nábytku a dekorací, a hlavně – jednoduchost v celkovém výrazu.
Kontakt na paní Pavlínu Lipkovou z firmy ORIGINE INTERIER DESIGN, realizace, návrh interiéru bytů Praha, mi opatřil opět můj výborný přítel, přičemž znovu opakuji, že bez jeho pomoci bych na tento projekt vůbec nestačil. Tip na paní designérku se od prvního okamžiku ukázal jako nenahraditelný a zásadní v každém směru. Především se jedná o absolutní profesionálku, která s přehledem zvládá náročnou komunikaci s klientem, disponuje neobyčejným množstvím tvořivých nápadů a dokáže velmi dobře usměrnit i řemeslnou složku zamýšlené rekonstrukce.
Při naší první pracovní schůzce jsem vyslovil myšlenku, kterou paní Lipková do puntíku naplnila. Chci, aby prostor mého bytu zůstal vzdušný, otevřený a byl zařízen jednoduše a prakticky. Jinak řečeno – stvořený pro muže, který nemá chuť ani čas řešit uklízení či vzhled nejrůznějších, často spíše zbytečných, i když třeba velmi půvabných doplňků. Lapače prachu jsem ke svému úplnému štěstí nikdy a nikde nepotřeboval.
Prvním krokem bylo rozhodnutí – oddělit prostor určený na spaní od obývacího pokoje. Vtip byl v tom, že dělícím prvkem se stala praktická knihovna. Byla vyrobena na míru a to z masivního dřeva a kovových dílů. Jelikož knihy mám velmi rád již od dětských let – toto řešení mne nadchlo nejen jako nápaditá dělící stěna, ale zejména jako vynikající řešení pro moje knihy. Při konečném stěhování do nového bytu jsem musel autem jet k rodičům čtyřikrát, abych odvezl všechny své knihy, které zůstaly v mém původním pokoji.
Obývací část mého loft bytu představuje působivou složku prostoru. Velmi plynule a nenuceně přechází do části, kde jsme umístili mohutný, a budoucí rodinou dýchající jídelní stůl. Tím vlastně přirozeně a logicky tato obývací část směřuje do kuchyně, která je rovněž otevřená a volně přístupná.
Největší radost – i když na počátku byla spíše nemalou starostí – mi způsobuje krb, který stojí uprostřed bytu. Protože jsem v Británii prožil nejeden rok – krb a jeho poslání mě učarovalo. Nejedná se pouze o rodinnou tradici, ale hlavně o emoce a vyzařovanou pohodu. Můj krb byl původně úplně obyčejným komínem, který kdysi potřeboval řemeslník k výkonu své práce. Již první úvodní pohled paní Lipkové na tento, sazemi a prachem naplněný technický prvek svědčil o tom, že s ním má nečekané – přímo převratné záměry.
Jak náhle vyslovila slovo krb – nebylo na světě síly, která by mne od této úchvatné myšlenky oddělila. Je úplnou pravdou skutečnost, že nebylo vůbec jednoduché přeměnit ten skvělý nápad na perfektně fungující a parádní krb, ale všechno to nezměrné úsilí a vynaložená snaha stály za to. A když se k sálajícímu ohni a věčně poskakujícím plamínkům – na samotný závěr rekonstrukčních prací přistavila dobře vybraná, pohodlná a voňavou kůží potažená sedací souprava, měl jsem špičkové – naprosto učebnicové déjá vu.
A nyní – střih… V krátkém okamžiku sedím v útulné a příjemné londýnské domácnosti mého kolegy a vášnivě probíráme zamotané téma brexitu a přitom popíjíme výborný čaj s mlékem. Věřím, že se dnes doma i moje návštěvy u krbu cítí útulně a příjemně, i když brexit určitě neřeší – pokud ano, tak pouze okrajově. Neočekávanou, ale podstatnou změnou je, že tady musím téměř vždy chystat svým hostům nejen čaj, ale i kávu – žádný div, vždyť kontinent a káva patří k sobě.
